Zamyšlení a otázky k životu

Když se zamyslíme nad svým životem, tak nám vyvstane nepřeberné množství otázek, které nás v různých situacích dokáží s elegantní lehkostí „nahlodat“ a znejistit. Tyto myšlenky v nás pak probouzí pochybnosti, které se mohou projevit jako strach, úzkost, smutek anebo agrese. Dost možná se proto ani raději někdo z nás nezamýšlí, protože vidí bezvýchodnost těchto otázek. Až neuvěřitelné je, že v životních otázkách je zcela jedno, jestli jsme akademici ověnčeni mnohými tituly anebo jestli jsme opustili vzdělávací systém tak rychle, jak jen to šlo. Ani základní, střední, či vysoká škola nás totiž nevede k tomu, aby se z nás v dospělosti staly radostné, vyrovnané, zdravé a láskyplné bytosti.

Nesmírně obohacující v tomto ohledu je podívat se do historie počátků samotné civilizace. Zjistíme najednou, že jako lidstvo jsme se neustále snažili přijít na systém či způsob fungování a soužití lidí, který by nám ten kýžený klid přinesl. Sami si můžete vyhodnotit, jak se nám to jako civilizaci podařilo a kam jsme se vyvinuli v mezilidských vztazích, komunikaci a s celkovým stavem podmínek pro život na Zemi. Logicky pak vyvstává otázka, jak to udělat, abychom mohli harmonicky žít a vytvořit ten pomyslný ráj pro děti, který by si tak zasloužily?

V minulosti najdeme několik osobností, které tuto otázku vyřešili. Ať to byla smyšlená postava, tedy lépe řečeno životní příběh a myšlenky Ježíše, či Buddha anebo Lao’c. Prostřednictvím Milana Studničky st., který tyto velikány pomyslně propojil, tak odpověď na všechny naše otázky je jednoduchá. Jako lidstvo musíme přejít na zcela jiný způsob myšlení fungování, a to je spolupráce a láska. Na tento vztah poukazuje následující symbolika, kde můžeme vidět, jak diametrálně odlišný je směr dnešní podoby civilizace s Lásky.

Ale také například Mahátma Gándhí mluvil o změně myšlení nás samých vedoucí ke spolupráci následovně:

„Změnou, kterou hledáme ve světě, se musíme stát my sami.“ 

V projektu Životní logika budeme pojmy spolupráce a Láska používat často, protože v nich vidíme cestu k uzdravení nejen mezilidských vztahů, ale také přírody. Projekt Životní logika by měl sloužit jako prostor pro zamyšlení se nad životem, nad porozuměním si sobě sama a s ostatními a zároveň by měl vést k nalézání vlastního vnitřního klidu, protože současný civilizační systém nám ho příliš nenabízí ani nedopřává.