Pojmy a slova – cesta k porozumění nebo k povýšení?
Každý z nás může vnímat rozdílně, proč vzniká nedorozumění mezi lidmi. Pro někoho to mohou být rozdílné představy, vzdělání, jazyková vybavenost, odbornost nebo pohlaví. Prostřednictvím tohoto textu se můžeme zamyslet nad tím, jak samotné pojmy či slova lidi spojují anebo naopak rozdělují a případně, jak se k tomu každý z nás může postavit. Například básník a filozof Voltaire vnímal různorodost pojmů v konverzaci jako bariéru, kterou bychom si měli vyjasnit:
„Chceš-li se mnou konverzovat, přesně vysvětli pojmy.“
Evoluce dala vznik slovům a přiřadila je k různým předmětům, obrazcům, osobám, myšlenkám, … zejména pro to, aby se komunikace zjednodušila a zpřesnila. Abychom se jako lidé mohli lépe dorozumět a spolupracovat. Jak to, tak bohužel v historii lidského rodu bývá, vše užitečné a prospěšné se převrátí k tomu, aby jedni sobecky pokořili druhé.
Současná podoba komunikace je do velké míry postavená na odborných pojmech a cizích slovech, kterým rozumí v podstatě jenom studovaní. Otázkou tedy zůstává, proč si tu komunikaci tak komplikujeme, když vždy platilo, platí a bude platit známé rčení, že v jednoduchosti je krása?
Odpověď může být jednoduchá. Každá odbornost nás staví do role odborníka, tedy člověka, který něčemu rozumí. Naproti odborníkovi pak stojí ne-odborník a z logiky tak vyplývá, že vedle sebe stojí “chytrák a blbec”. Každý si vyhodnoťme, kdo má v komunikaci navrch. Samostatnou podotázkou, ač velice podstatnou, ještě může být, jestli odborník je skutečně odborník anebo jenom papouškující hlásná trouba, která si něco chytrého přečetla v knize anebo absolvovala rychlokurz: “Jak poradit druhým”.
Komunikace by měla být prostředkem k tomu, aby si lidé porozuměli a mohli spolupracovat. Abychom pochopili druhé, opačné pohlaví a děti. Bohužel, civilizační vývoj nás přivedl do fáze, kdy si jako lidé porozumět v podstatě nechceme a spíše si každý obhajujeme tu naší pravdičku, názor a postoj. A ze slov se vlastně staly takové zbraně pro ty, kteří jimi chtějí přechytračit ostatní.
Vyvstává pak logická otázka, co s tím? Jak si porozumět s člověkem, se kterým žiji anebo který toho ví více v určité odbornosti než já? Odpovědět si můžeme myšlenkou čínského filozofa Konfucia:
„Je lepší položit otázku a vypadat hloupě pět minut,
než se vůbec nezeptat a být hloupý celý život.“
Právě otázky vedou k tomu, abychom dokázali rozlišit, jestli si s protějškem v práci, doma, na výletě, … chceme porozumět anebo pouze budeme soupeřit o to, kdo má, nad kým převahu.
Tento článek by měl sloužit k tomu, abychom se mohli zamyslet a zároveň uklidnit, že pokud něčemu nerozumíme, tak to v dnešní době není nikterak neobvyklé a nic, za co bychom se měli stydět. Tím nejdůležitějším totiž zůstává, abychom se nenechali odradit. Trpělivost v otázkách a pochopení nám může přinést odpovědi, které nám ukáží, jestli s osobou vedle sebe mohu vytvářet harmonické soužití a spolupracovat na smysluplných činnostech.
