Nevzdávat se
Nikterak nezastírám, že stále hledám ten nejlepší způsob, jak uchopit informace a předávat je tak, aby byly pro lidi prakticky využitelné v běžném každodenním životě. Samozřejmě, že také záleží na tom, zdali samotní lidé mají zájem se sebou něco dělat a jestli chtějí provádět změnu sami na sobě, či nikoli. Ale o tom budu psát někdy jindy.
Předávat informace týkající se našeho těla je o mnoho jednodušší než informace vedoucí k pochopení sama sebe. Jednak proto, že u lidského těla panuje poměrně jasná shoda o tom, co tělu prospívá. Například přirozený pohyb a napřímení páteře. Dalším důvodem je to, že si snáze dokážeme představit, kam se nadechnout, jaký sval povolit a jaký naopak zapojit.
Ale pokud se bavíme o životě, prožitcích či myšlenkách, je to složitější. Moderní doba internetu zaplavila svět odborníky na spokojený život. Ti vysílají velmi často protichůdné informace o tom, co je pro nás nejlepší. U přemýšlivých lidí to musí logicky vzbuzovat pochybnosti a nedůvěru, čemu vlastně věřit. A pak je tu ona představa spokojeného života. Každý si můžeme představovat pod pojmem radostný a klidný život něco jiného. Pro někoho to může být úspěch, kariéra, majetek, peníze, pro někoho cestování, nebo zplodit xy dětí. Možná bychom si opravdu měli dodefinovat termín: spokojený život.
Projekt Životní logika je zaměřen zejména na lidské zdraví, mezilidské vztahy a přístup k dětem. A pokud jsou Vaše životní priority podobné, pak jste tu správně. Jenom se podívejme na malé děti. Ty k životu nepotřebují žádná luxusní auta či exotické dovolené a ani horu dárků. A už vůbec neprahnou po tom být lepší, než ti druzí. Potřebují v podstatě jenom bezpečí, pozornost a radostnou energii svého okolí.
Tak jednoduché to může, nebo mělo by být. Anebo alespoň – neměl by to být pro nás onen vzor spokojeného života, zdroj informací a cesta k pochopení sebe sama?
Současný svět, způsob života a fungování v něm, je ohromně zrychlený. Jsme přehlceni informacemi, povinnostmi a do toho všeho velmi často mezilidské vztahy a komunikace skomírající nebo jsou na bodu mrazu. A když do toho všeho slyšíme, nebo si čteme, slova typu: zamysleme se, vyhodnoťme si, popřemýšlejme, uvědomme si, tak to jako kdyby v člověku automaticky vzbuzovalo odpor, zmar a rezignaci. Výsledkem pak je, že si raději pustíme seriál, jdeme si zaběhat, zacvičit, nebo na skleničku s přáteli. Prostě se odpojíme.
Nad tím vším si lámu hlavu i já sám. Poznal jsem, jak je důležité dělat si čas na život, na zamyšlení se, na vyhodnocení si vlastního životního směřování. Stejně tak se pozorně věnovat svému okolí, abych pochopil, co můžeme změnit pro to, abychom si mohli skutečně rozumět. Stejně tak ale vnímám, že dnešní doba je náročná na předávání logických informací, které mohou vést ke klidnějšímu životu. To i navzdory tomu, kam je aktuálně kormidlo světa nasměrováno.
“Poselství” tohoto textu je, abychom se nevzdávali. Protože žijeme v době a prostředí v jakém žijeme, tak i pády na cestě k sebepoznání a ke klidnějšímu životu patří. Ale to nejdůležitější ale je, abychom neztratili energii a nadšení znovu vstát.
A velmi podobné je to v mém případě a s projektem Životní logika. Budu dělat všechno pro to, aby zájem o pochopení dětí byl upřednostněn před seriálem, tenisem či skleničkou.
