Emoce, pocity a názory
Můžeme se v rychlosti zamyslet, čím se v životě řídíme. Jestli jsou to více fakta a principiální informace, či spíše emoce, pocity a názory. A můžeme směle pokračovat a sami pro sebe si říci a přiznat, v čem v životě tápeme.
Každá práce na sobě začíná přiznáním si, co by mělo, nebo mohlo, být v našem přístupu k životu, mezilidským vztahům a v komunikaci lepší. Co by mohlo vést k tomu, ať jsme klidnější nejen sami se sebou, ale také s našimi nejbližšími a okolím. Jenom tato detailní analýza nám může otevřít cestu k řešení. A pouze připomenu, že důležité je, co můžeme změnit v našem přístupu. Nikoli, co mohou, nebo měli by změnit ostatní.
Leckdy to může být snazší v zaměstnání s pracovní náplní. Tam často víme, co máme dělat. Šéf, zákazník, nebo trh nám do velké míry určuje, co máme provést a jaké kroky podniknout k dosažení pracovního úkolu, či cíle.
Život jako takový je však úplně jiná disciplína. Řada z nás hledá smysl života, toho pravého či pravou, cestu k osobní spokojenosti a uspokojení. A jenom my sami si musíme vyhodnotit, jestli vše zmíněné opravdu vede k naplněnému, radostnému a spokojenému životu.
Z nějakého záhadného důvodu se do popředí zájmu dostala stěžejní důležitost našich pocitů, názorů a emocí. Jako kdyby se fakta a určitý nadhled nezatížený osobním postojem zcela vytratily z našeho uvažování o situacích, ve kterých se dennodenně nacházíme.
Tento příspěvek není bojem proti emocím, pocitům a názorům. Je napsán proto, abychom se mohli zamyslet, o co naše emoce, pocity a názory opíráme. Jestli mají oporu v logických informacích a souvislostech anebo jsou založeny na naší vnitřní rozpolcenosti, domýšlivosti a strachu.
Velmi zjednodušeně řečeno, jak bude shoda s naším okolím vypadat, pokud budeme tvrdit o bílé barvě, že dnes máme pocit, že je trochu více do černa až fialova? Ale ve stejném duchu můžeme pohlížet na názor, zdali miminko a děti patří k mamince anebo do jeslí, školky či školy. Odpověď nechám na každém, kdo se nad tímto textem bude chtít zamyslet.
Pohled Životní logiky je totiž takový, že jenom informace obsažené v přírodě, lidském těle a u dětí nás mohou přivést k nalezení našeho přirozeného, a zároveň ztraceného, sebevědomí. A pak se již nemusíme nechat životem vláčet podle našich různorodých a často rozporuplných emocí, pocitů a názorů.
