Dokonalost: Cíl nebo cesta?

Pokud se podíváme okolo sebe, tak se shodneme na tom, že současný okolní svět má do dokonalosti daleko. Většina z nás volá po klidu a pohodě, ale boje, příkoří a konkurence je v podstatě všudypřítomná. 

Pod různými pojmy si lidé představují dost často úplně něco jiného. Stejné je to s pojmem dokonalost. Pro jednoho může být synonymem vzhledu a krásy, pro druhého množství dovedností a schopností a pro dalšího například počet navštívených světových destinací.

Z pojmu dokonalost se stala jakási vysněná meta, za kterou se řada z nás řítí, aniž bychom si uvědomovali, že to, za čím se ženeme, je dost často pomíjivé a pro samotný život v podstatě zbytečné.

Životní logika by měla spojovat a být oporou pro všechny lidi, kteří chtějí porozumět sami sobě, svým blízkým, dětem a souvislostem. Proto se můžeme na pojem dokonalost podívat jako na něco, co je ve všech ohledech spolupracující. Spolupráci můžeme vidět v přírodě, v lidském těle anebo u dětí. A právě dokonalost každého dítě tkví v tom, že je od přírody “naprogramováno” na spolupráci. Platí zde zlaté pravidlo: “co zaseješ, to sklidíš”. Jinými slovy, pokud zasejeme lásku, sklidíme radost, úsměvy a neuvěřitelně bohatý život, ve kterém nám nic nechybí. Ale pokud zasejeme chtíč, strach a neklid, sklidíme vzdor, pláč, nemoc a smutek.

Informace, které předává Životní logika, mohou pomoci lidem zasévat lásku a nalézt cestu k dokonalosti a naplněnosti života nás samotných a našich nejbližších.