Poznání a mezilidské vztahy

Pravděpodobně nikdy v historii samotné civilizace nebylo lidské poznání na takové úrovni, jaké je v současnosti. Zřejmě nikdy nebylo sdílení informací tak rychlé, a tak globální jako můžeme pozorovat v dnešní době. Můžeme žasnout nad tím, že ve vteřině víme o událostech, které se dějí na druhé straně planety anebo máčknutím několika tlačítek se můžeme dozvědět o nejnovějších technických a vědeckých poznatcích, které byly objeveny. Touha po hlubším pochopení souvislostí patrně vždy byla a bude jedním z nejsilnějších hybatelů lidského konání na planetě Zemi, ať se jednalo o objevení ohně či umělé inteligence. Pokroky v technických oborech jsou úžasné a často nad nimi zůstává rozum stát.

Na druhou stranu, a snad ještě neuvěřitelnější je, že při tak vysoké úrovni poznání je stále složitější nalézt porozumění v mezilidských vztazích. Máme nepřeberné množství odborníků, koučů, poradců na mezilidské vztahy. Ti nám poskytují různá doporučení, jak máme vést náš život, ale pochopení a porozumění vedoucí k trvalému harmonickému a láskyplnému soužití muže a ženy a dětí je i přesto více a více vzdálené.

Životní logika nepřichází s univerzální návodem na to, jak se má chovat muž a jak žena a jak přesně přistupovat k dětem. Životní logika poukazuje na to, že z pohledu přírody, tedy bio – logicky, má muž (samec) smysl života odlišný než žena (samice). Je na každém z nás, jestli tato odlišnost nestojí alespoň za zamyšlení. Jestli příroda, která je dokonale fungující a svou evolucí nám umožnila na planetě Zemi žít, neukazuje směr, jakým bychom se měli v soužití, ale i jako civilizace vydat. Smyslem Životní logiky je vytvoření mírumilovného, klidného a láskyplného prostředí pro děti, a tím pádem pro vše živé na planetě.

Může vás napadat otázka, co tím chceme říct? Máme se snad vrátit na stromy nebo, jak tomu porozumět? Ale také například Albert Einstein viděl odpověď jasně:

“Podívej se hluboko do přírody a pak všechno lépe pochopíš.”

Příroda nám ukazuje, že společným principem nebo chceme-li smyslem života je spolupráce. Tu můžeme u lidí spatřovat například ve spojení pohlavních buněk, které vede následně ke zplození a péči o potomky (samice) a zajištění potravy, bezpečí, úkrytu apod. (samec). Bohužel jsme se dostali do fáze, že nikdo neví, kde je jeho místo ve společnosti, v rodině, v soužití. Výsledkem tohoto “zmatku” jsou psychické problémy nejen dospělých, ale bohužel i dětí, které se projevují nejrůznějšími formami od bolestí bříška, přes tápání ve své vlastní identitě, k sebepoškozovacím až sebevražedným tendencím.

Základními principy, kterými se řídí příroda je spolupráce a komunikace všeho se vším a všech se všemi ve prospěch celku. Pokud se však podíváme do moderní civilizace, tak to spíše připomíná boj všichni proti všem. A nejvíce na to doplácí ti zcela bez viny a ve všech ohledech dokonalí, tedy právě děti a přírodu nevyjímaje.

Neřekneme nic nového, pokud zmíníme, že to nejdůležitější je začít od sebe. Pochopení sama sebe, jak z pohledu muže, tak z pohledu ženy nám otevírá cestu k vzájemnému pochopení a zejména k porozumění dětem, jak z pohledu chlapečků, tak z pohledu holčiček.

Možná to bude znít zvláštně, ale právě porozuměním sami sobě pochopíme i řešení globálních problémů. Vrátíme se totiž k základnímu principu života, a to je spolupráce. Pokud totiž jako lidé nepochopíme spolupráci jako společný smysl života muže a ženy, tak nemáme šanci naplnit náš život trvalým klidem, radostí a láskou.